Po příjezdu Gase jsem se nějaký čas vznášela na pomyslném obláčku a užívala si první společně strávené chvíle.
Největším oříškem pro mě bylo zvyknout si na to, že Gas je opravdu můj kůň.
Ta jednoduchá fráze ,,je to můj kůň’’ pro mě byla s každým opakováním víc a víc překvapující a já jenom čekala, než mi to konečně opravdu všechno dojde.
Kromě běžné péče o hřívu, kopyta – speciálně hniloby se kterými Gas přijel, jsem musela také zařídit povinnou vakcinaci. V rámci návštěvy veterináře jsem chtěla i potvrzení listu pro pojišťovnu, abych Gase mohla pojistit.
Vakcinace, které by kůň měl absolvovat:
vakcinace proti chřipce
vakcinace proti tetanu- není povinná, ale doporučuji
vakcinace proti herpesviru
Pojištění je u koní velmi zapeklitá záležitost. Pojišťovny si jsou dobře vědomi v jakých řádech tisíců se může pohybovat banální poranění koně a proto je takřka nemožné vytvořit pojistku, která by Vám pokrývala poranění, nemoc, operaci nebo jeho úhyn.
Pojišťoven, které nabízejí pojištění vztahující se na koně je sice dost (ČSOB,ČPP atd.)…jenže běžný majitel ztroskotá povětšinou na tom, že koně, jejichž pořizovací hodnota je pro pojišťovny nezajímavá, Vám pojišťovna nepojistí a nebo pojistí ale za nevýhodných podmínek.
Jak tedy jinak lze pojistit koně, aby alespoň některé nepříjemné situace byly kryté?
V rámci Vaší osobní odpovědnostní pojistky a také v rámci pojištění domácnosti.
Přestože se zvíře nebere již jako věc, jedná se o Váš majetek, který je zohledněn v rámci pojištění domácnosti. Tam je kůň pojištěn pokud způsobí zranění cizí osobě (nevztahuje se na rodinu) nebo pokud poničí cizí majetek.
V rámci odpovědnosti je potom kůň pojišťen za vzniklé škody na majetku třetí osobě například na pozemku či autě.
To jsem ale v tu dobu nevěděla a v ruce držela k vyplnění formulář o zdravotním stavu koně, který jsem chtěla od veterináře vyplnit a podepsat.
Z pochopitelných důvodů mě veterinář odkázal k původnímu veterináři, který Gasův zdravotní stav zná, jenže jelikož jsem tou dobou stále pořád neměla ani výsledky krve, těžko by mi vyplnil papíry pro pojišťovnu, že jo… a tak jsem pojištění Gase hodila na hřebík a zařídila si pouze, aby byl v rámci mých osobních pojistek zahrnut.
Dny pokračovaly a my s Gasem stále každý den bez výjimky korzovali hodinu denně po pískové jízdárně. Netrvalo dlouho a všimla jsem si několika věcí najednou.
Při pohybu Gas často zvedal zadní končetiny, které křečovitě držel ve vzduchu několik vteřin, než je spustil k zemi a pokračoval v chůzi. Nejprve jsem si všimla pravé nohy a pak se přidala i levá.
Pár dní na to, Gasovi natekly uzliny a pravé oko. To už byla veterinářka na cestě.
Asi si umíte představit, jak na mě koukala paní veterinářka, která tuto scénu musela za svou kariéru vidět snad milionkrát, když jsem jí popisovala, za jakých podmínek jsem Gase kupovala a jak probíhalo naše předkupní vyšetření a RTG (které, jak jsem později zjistila byly z dubna 2021 nikoliv ze srpna, kdy jsme se domluvily, že mi je majitelka dodá.)
Když paní veterinářka viděla kopyta tak je okomentovala, že tohle je velký špatný ale co jí okamžitě zaujalo, bylo Gasovo oko. Říkala jsem si, že ho má třeba jen podrážděné ale po důkladném vyšetření padla první rána.
Uveitida neboli měsíční slepota. Myslím, že ačkoliv jsem toto onemocnění neznala, podle jeho názvu jsem ihned věděla, že to nebude žádná brnkačka a přiznávám bez mučení, že jakmile začaly lítat ,,zatím pouze slovně’’ tisíce a statisíce za léčbu a operaci, neudržela jsem slzy a jen konsternovaně brečela a začala propadat zoufalství.
Jenže tím jsme neskončili. Ba naopak.
Udělali jsme ukázkové pohybové zkoušky a neurologické vyšetření a přešli na RTG. Doba, kterou jsme nad tímto vyšetřením strávili, pro mě byla nekonečná a já přes neutichající slzy neviděla ani na krok.
č

Pamatuji si dodnes, jak jsem neměla kapesník, ale proud bezmocných slz byl tak velký, že jsem měla zmáčené oba rukávy a na všechny světové strany házela výraz umučeného jehňátka. Slečna asistentka na mě jen s pochopením koukala, paní veterinářka, ostřílená situací, dělala, že nebrečím a sázela mi tam jednu skutečnost za druhou.
Skončily jsme na skóre : negativní palmární úhly na obou předních, uveitida, čip ve spěnkovém a hlezenním kloubu na pravé zadní noze, cysta v koleni pravé nohy a neuromuskulární porucha.
Když se mě paní veterinářka u kolene zeptala jestli má pokračovat dál, zastavila jsem jí. Už jsem dál nic nechtěla slyšet. Byla jsem prázdná, bezmocná a vyděšená.. a právě v tu chvíli na mě plně dolehlo, že jsem majitelkou koně se vší zodpovědností, která k tomu patří.
Snažila jsem se trochu vzchopit a poslouchat vše, co mi říká, ale vím s čistým svědomím, že jsem jí přes proud mých vlastních myšlenek neslyšela. Později odpoledne jsem jí s omluvou volala, zda by mi vše mohla zopakovat.
Čipy by se měly dát operativně řešit v cenové relaci okolo 30-50 000 Kč/ čip, jenže to, jestli Gasovi vadí a nebo nikoliv by nám řekla až svodná anestezie na klinice (cca 20.000 Kč).
Cysta byla s otazníkem a jak mi později řekl pan doktor z kliniky v Heřmanově Městci, určitě by se do ní operativně nepouštěli.
Shivers syndrom na kterým se podle odhadu shodly (tudíž nebyl diagnostikován) paní veterinářka i paní fyzioterapeutka je finálně neřešitelný, pouze kočírovatelný a uveitida? Tak na to si nechám samotný odstaveček.
Lékařská zpráva ze dne 25.08.2021
ANAMNÉZA: včera se mu přivřelo oko a slzí, zdá se smutnější
USG: za čočkou ve sklivci patrný zákal, sítnice neporušena
DIAGNÓZA: Equinní rekurentní uveitida
TERAPIE: odběr krve na sérol.vyš. Leptospira spp,dnes fluinixin iv, Atropin, Tobradex,
Prednipos dle rozpisu, zítra phenylbutason 2×2 sáčky, kontrola
DOPORUČENÍ: box zastínit, masku na hlavu
Dostali jsme tři krabičky s kapkami Atropin, Tobradex a Predni-POS, které jsem v intervalu 1x za 3 hodiny kapala do pravého postiženého oka.
Okénko v boxe, které jsem si vychvalovala, jsem ověsila odpocovací dekou, tak aby v boxe vzniklo přítmí, skočila do auta a sjela do nejbližšího kamenného obchodu, kde jsem koupila první masku, kterou jsem uviděla a pak ještě sháněla jitrocelový sirup, který jsem měla míchat s ATB, které měly pro koně odpornou chuť.
Auto, kapky, ATB a sáčky proti bolesti se na dalších nekonečných X dnů staly mými nejlepšími přáteli a tak začal boj s krutou měsíční slepotou.
U Gase jsem byla každý den několikrát: před prací, během práce, po práci, večer i v noci.
Gas trpělivě a ochotně snášel veškeré mé snahy o ošetření během dne i v noci, kdy jsem ho vzbudila, bez velkých stížností baštil ATB, které jsem mu cpala co huby a neprotestoval ani při změně krmení, kdy jsem mu pořídila musli od Spillers a Redmills s vitamínem E na jeho svalový stav.
ERU – Rekurentní uveitida – Příčina vzniku je i v současnosti ne zcela objasněna, a proto je onemocnění kauzálně obtížně ovlivnitelné a terapeutické postupy se přednostně soustředí na zvládnutí zánětlivého procesu a tlumení recidiv. Důležitým faktorem, který limituje průběh a následky onemocnění, je jeho včasná a přesná diagnostika. Hlavním cílem léčby je zachování zraku, snížení bolesti a omezení recidiv.
Terapii je třeba udržovat několik týdnů až měsíců a nelze ji zakončit náhle. Frekvenci aplikace léků je třeba snižovat, dokud klinické příznaky zcela neodezní, a pak ještě po dobu jednoho až dvou týdnů.22 S ohledem na světloplachost musí být kůň umístěn ve stáji tak, aby nebyl iritován prudkým světlem.
zdroj: https://vetweb.cz/rekurentni-uveitida-koni-diagnostika-terapie-a-prognoza/
Shivers syndrom: Shivers syndrom je chronické neuromuskulární onemocnění, které u postižených koní způsobuje abnormality chůze, které jsou patrné při couvání. Mezi další příznaky patří třes ocasu, když ho kůň zvedne, třes stehenních svalů a skrčená, odtažená od těla a chvějící se zadní noha. Jak nemoc postupuje, může dojít k postupné a zhoršující se atrofii svalů zadních končetin.Těžce postižená zvířata si mohou odmítat lehat. Tito koně, postižení potom i spánkovou deprivací, mají často rány na předních stranách spěnek, způsobené při spánku ve stoje. V závažnějších případech mohou koně zaujímat neobvykle rozkročený postoj zadními končetinami. Veterináři v některých případech zaznamenali i nadměrné pocení.
Zdroj:https://equichannel.cz/clanky/zdravi-a-veterinarni-pece/jak-pomoci-koni-se-shivers-syndromem
S odstupem času dokážu říct, že jsem byla naprosto zničená, bezmocná a flustrovaná.
Když jsem Gase kupovala zadlužila jsem se na pět let dopředu, prodala auto abych měla peníze ,,kdyby náhodou“ , které spolkla návštěva veterinářky a návazné léčební výdaje. Nevěděla jsem, co si počnu a tam přišlo druhé velké uvědomění o tom, kolik reálně potřebuje mít majitel koně peněz v sejfu na ,,cobykdyby“.
Pro řešení jsem obratem zkontaktovala majitelku, která se ale několik dní neozývala a moje panika víc a víc narůstala.
S hrozně težkým srdcem se mi za Gasem chodilo. Byly chvíle, kdy jsem se mu nedokázala podívat do očí.
Když se se mnou konečně po několika dlouhých dnech majitelka spojila, byla jsem ubezpečna o tom, že o dané zdravotní stránce nic nevěděli a že se u Gase za dobu jeho krátkého pobytu v ČR s uveitidou nesetkali.
O pravdivosti slov mě ubezpečil i majitelčin přístup k situaci.
S pochopením mi nabídla možnost jeho vrácení, ale myslím, že z mého hlasu pochopila jisté pochyby.
Jakou asi šanci na život by měl takový kůň v prodejní stáji?Nechtěla jsem vůbec domýšlet…
A tak jsme se domluvily následovně:
Ještě ten večer, jsem měla několika nulovou částku za Gase zpět na účtu a mezitím mi odstartovala čtrnáctidenní lhůta na rozmyšlenou, zda si Gase nechám, nebo ho vrátím a nechám jeho osudu…
Nebudu lhát, že následujících čtrnáct dní, bylo těch nejhorších v mém životě…