Asi každý zná to temné, vlezlé a bezvýchodné období, kdy se Vám smůla lepí na paty, nic se nedaří a všechno se kupí na jednu hromadu.
Tak tomu bylo i v mém případě. Ze dne na den se mi otočil život naruby, kůň, kterého jsem si chtěla kupovat (Dantes) už nebyl, ukončila jsem dlouholetý vztah s partnerem, začala mít zdravotní problémy a skončila půl roku doma s nejistými diagnózami.
Ze všech vyšetření jsem skončila na magnetické rezonanci a výsledkem byl, na první pohled děsivý, verdikt. Celý život se mi otřásl od základu. Odešla jsem ze své dosavadní práce, zrekonstruovala si byt a po čase si našla i milujícího partnera. Temné období se dalo na ústup a začalo se blýskat na lepší časy.
Jenže volný čas žral veškeré mé pozitivní myšlenky a já se nutně potřebovala zabavit.
Rozhodla jsem se znovu otevřít vzdělávání v oblasti fyzioterapie a opětovně jsem si přečetla podmínky pro absolvování kurzu EQ100. Ve chvíli, kdy mi došlo, že i já, obyčejný člověk bez odborného vzdělání můžu být fyzioterapeutem, neváhala jsem ani na vteřinu a zaregistrovala se na PRE-kurz EQ50 Horse anatomy od společnosti Equinology s myšlenkou, že si konečně půjdu za svým snem. Rok je dlouhá doba a já si byla jistá, že za tu dobu se jistojistě zvládnu připravit na závěrečné zkoušky.
Času jsem měla dost a ve všech volných chvílích jsem překládala texty, sledovala videa na Equitopii a v jedné kratochvíli dokonce založila instagram, který jsem po krátkém přemýšlení nadepsala, jako Equine-study.
Chtěla jsem vytvořit místo, kde si s dalšími studenty EQ50 budeme vyměňovat rady a tipy a budu si moci vést takový deníček své cesty za vzděláním.
Ani v nejmenším snu, by mě nenapadlo, kam se tahle akce zvrte a kolik se toho za pár měsíců v mém životě změní.
Ale to bych předbíhala.
S každým dalším příspěvkem, který jsem přidala, se objevilo pár sledujících a ty se pak domáhali dalších a dalších příspěvků. Dodnes si pamatuji, jak jsem se bála, aby mě nikdo neukamenoval za to, že sdílím pouze získané znalosti bez odborného papíru, ale po čase jsem se bát přestala.. žádné zprávy ani kritika nepřicházely a na místo toho rostl vděk i sledující..
Přehodnotila jsem tedy své působení a z Equine study udělala místo, kde lidé najdou vzdělávací obsah na jednom místě… kde se nasměrují k dalšímu vzdělávání u odborníků a pověřenějších osob než jsem já a i tady zájem rapidně narostl.
Cítila jsem se dobře, potřebně a odhodlaně vrazit do toho všechen svůj um a píli, abych se oprostila od nepříjemných myšlenek.
S rostoucím zájmem také přicházely různé spolupráce a nové zkušenosti.
Jedna z těch významnějších na mé cestě za snem, byla spolupráce s časopisem Koně a lidé.
Už jako dítě jsem cítila potřebu psát, vytvářet příběhy a dělat jimi lidem radost a proto jednou z mých pracovních představ byla redaktorka koňského časopisu.
Ještě ve škole v roce 2017 jsem napsala email do redakce mého oblíbeného časopisu z dětství Koně a hříbata, že bych pro ně ráda pracovala…
Odpověď se mi dostala v květnu roku 2021.
A v tu chvíli jsem si řekla, že všechny věci, které se v životě dějí, se dějí z určitého důvodu..
Než jsem se stihla rozkoukat a vyšel můj první článek, stala jsem se oficiálně redaktorkou tohoto časopisu a správkyní sociálních sítí. Strašně mě bavilo tvořit obsah, komunikovat s novými lidmi a dělat z nich své přátele, rozšiřovat svou slovní zásobu i znalosti a zakládat nové a užitečné rubriky.
Co mi ale udělalo obrovskou radost bylo nadšení čtenářů. S každou další zprávou jsem si byla ve své práci víc a víc jistá a říkala si, že se mi opravdu povedle trochu obsah nasměrovat zajímavých směrem.
Jedním z těch směrů bylo představení rubriky Koně do filmu. Díky Dantesovi jsem poznala horsemasterku Romanu Hájkovou, která nás jednou měla na tréninku a oslovila jí s nápadem pro toto téma.
Než jsem se nadála, jela jsem na natáčení seriálu Dangerous Liaisons a aspoň na chvíli se stala součástí komparzu.
Byl to den, na který nikdy nezapomenu. Filmy, natáčení, koně… to vše mě tak strašně lákalo a jakmile padla slova na P.R.E., řeč se nezastavila.
Ujala se mě banda ze stáje Trojan s.r.o. , kteří s koňmi do filmu pracují několikátou generaci a zároveň se věnují dovozu španělských koní.
Když jsem usedla na lavičku s Petrem Barvíkem, nechtělo se mi už nikdy odjet. Za zády jsme měli Státní zámek Libochovice, dobové kočáry tažené koňmi a před námi výhled na sochy lemující hráz rybníčku.
Konečně jsem se o španělských koních dozvěděla maximum. Internet je sice plný textu, ale nikde se nedočtete jací opravdu tito koně jsou a zda jsou to koně vhodní pro mou plachou a emotivní povahu.
A víte co? Jsou.
Od jedné paní jsem slyšela větu ,,Španěla buď miluješ, nebo nenávidíš. Není nic mezi tím.’’
Více se tomuto tématu budu věnovat v samostatném blogu. 🙂
Dodnes nezapomenu na to, jak jsem sympatické Vandě popisovala svůj sen.
….Přála bych si životního parťáka, nemám sportovní ambice.
….Chtěla bych hnědáka s dlouhou černou hřívou, ideálně valacha.
Vanda se jen tiše usmívala, to jsem ale ještě nevěděla proč.
Tři týdny od našeho shledání s Vandou mi přišla SMS zpráva.
,,Nikčo, mám tu jednoho koníka, myslím, že by se Vám mohl líbit. Je to kůň přímo pro Vás.’’
Jak moc osudná tahle slova byla.
Seděla jsem na naší pronajaté zahrádce a popíjela kávu. Nad zprávou jsem se jen zasněně usmála a přetlumočila jí partnerovi, který nijak nereagoval, věděl stejně dobře, jako já, že pořízení koně opravdu aktuálně nehrozí. S bodnutím u srdce jsem proto odepsala.
,,Vando moc Vám děkuji, jste hodná, že na mě myslíte, ale nejsem ani finančně ani psychicky připravená na to pořídit si koně.. 🙁 ‘’.
,,Přijeďte se aspoň podívat.’’ zněla odpověď.
A zase proč ne? K Vandě jsem se chtěla podívat kvůli dalším článkům o koních do filmu, chtěla jsem vidět, jak práce s takovými koňmi probíhá a že se u toho kouknu na pěkného španěla, utřu slzy a řeknu si, že život je nespravedlivej..? No nebylo by to poprvé a ani naposledy.
A tak jsme za další tři týdny od oné zprávy vyrazili na návštěvu do stáje Trojan s.r.o.
A tam jsem poprvé uviděla svého životního koně Gastadora.
Nebudu lhát, ale na první pohled mě Gas moc neuchvátil. S hlavou v rohu stál nesymetrický kůň s velikou zádí a nesouměrně malou hlavou bez jakékoliv jiskry v oku.
Lidí si začal všímat až po delší době.
Odešla jsem si prohlédnout zbytek statku a přitom myslela na hnědáka v rohu boxu. Když jsem viděla jednoho zástupce P.R.E. za druhým, kteří se potulovali na pastvinách, začala jsem si víc a víc uvědomovat, Gastadorovi proporce a jeho vzezření.
Netrvalo dlouho a začala jsem se vyptávat na jeho původ, povahu, čistokrevnost a historii.
Bylo mi jasné, že Gastador v životě nezažil nic pěkného.
Několikrát jsme podebatovaly nad jeho aktuálními problémy s kopyty a když jsem viděla jeho pohybové video. Měla jsem jasno.
V hloubi duše se ve mě něco pohnulo a já najednou věděla, že je to on.
Když jsem k němu přišla po druhé, už jsem neviděla jenom to nepěkné asymetrické stvoření v rohu boxu.
Hluboko uvnitř jsem viděla, krásného statného koně s bujnou hřívou, spravenými kopyty a s tou onou pověstnou jiskrou v oku.
Po oné návštěvě nastaly tři týdny neskutečného pekla…
Mého.Osobního.Psychického.Pekla.