Boj začíná

Je s podivem jak obrovská je úleva, když se konečně po týdnech přemýšlení rozhodnete.

Ano samozřejmě, to jestli to bylo správné nebo špatné rozhodnutí ukáže vždy čas, ale ta svoboda, možnost se konečně v klidu nadechnout, byla naprosto neskutečná a osvobozující. 

Konečně mi zase náš společný život začal dávat smysl. 

Veškerý Gastadorův management byl okamžitě přizpůsoben akutním problémům tedy uveitidě. 

Z 90% jsem v šílených intervalech jezdila kapat Gasovi trojici očních kapek a v mezidobě mu do tlamy podávala nepříliš chutná antibiotika.

Procházky pokračovaly každý den stejně, pořád dokolečka, dokola. 

Často jsem chtěla mít krokoměr, zajímalo mě, kolik s Gasem denně nachodím kilometrů.

Gas se choval v prvních týdnech úžasně. Jestli to bylo šílenou bolestí nohou nebo oka s probíhající atakou nevím, každopádně jsem to v tu dobu vnímala tak, že je prostě klidný a ochotný mě následovat.

V té době jsem ještě nesledovala jeho signály, proměny a rysy v obličeji, nečetla jsem, když mi říkal, ale mě to bolí…

,,Tenkrát jsem nevěděla, kolik bolesti Gasovi sama působím. Kdybych jenom věděla..“

Jedním ze signálů (aspoň, teď to tak vnímám) bylo Gasovo válení.

Ačkoliv jsem se mu v tom snažila všemožně – s ohledem na možné podráždění oka pískem – zabránit, padnul vždy doslova na kolena a na  zem. Každý den, někdy i několikrát za sebou. Byla to vteřina a šup byl na zemi.

Nevěděla jsem co to znamená, ale docela mě to bavilo, než jsem se od známé, která jednoho takového španělského vejlupka také vlastní, zjistila, že někdy koně tímto projevem dávají najevo stres z práce, potažmo stres z místa. 

Jízdarna = něco nehezkého z minulosti = stres = lehnu si na zem.

Co je na tom pravdy nevím, ale poměrně jsem se k této teorii časem začala přiklánět. A se změnou prostředí, jí dokonce začala věřit. 

Gasův zdravotní stav bylo ale potřeba racionálně řešit. 

Co se nohou týče, RTG záznamy jsem poslala na zhodnocení na Kliniku v Heřmanově Městci a telefonicky s panem MVDr. Plachým prokonzuktovala naše možnosti. 

Bylo mi doporučeno prozatím čipy ani cystu nijak operativně neřešit vzhledem ke Gasovo rekreačnímu využití.

S touto variantou jsem se mileráda ztotožnila. 

V houbi duše jsem totiž věděla, že na sál se stejně jednou podíváme. A taky, že podívali…

Léčba očí pro nás byla dva měsíce priorita, kterou jsme zvládli a první ataka se dala úspěšně na ústup. 

Druhotnou avšak neméně důležitou částí byla ovšem kopyta, o které jsem se starala s maximální péčí. 

Gase jsem nechávala minuty stát ve vodě, na noc do boxu dostával neustále namočené zvony, hniloby jsme se snažily zaléčit modrou skalicí a dle telefonické domluvy a rad s Gasovo původním panem kovářem jsem pořídila vazelínu a kopyta ve spodní části stěny začala mazat vazelínou. 

Pomalu ale jistě se blížil termín našeho prvního kování.

Tu velmi nepříjemnou přenášku při Gasovo koupi, že se MUSÍ dodržovat intervaly po sedmi týdnech si pamatuju dodneška, stejně jako větu, že se Gas ze zcela ,,logických důvodů“ nebude zouvat na zadní nohy. 

Jestli si pamatujete…

  • kvalitní
  • ochotný
  • vhodný kovář

… byl jedním z požadavků, které jsem chtěla mít zajištěné, než si Gase pořídím. Cítila jsem za něj, jako za ortopedického pacienta, obrovskou zodpovědnost a jeho problém konzultovala s několika lidmi najednou. 

Náš nový pan kovář byl tím původním schválen a dokonce souhlasil, že se zajede na Gasovo speciální kování podívat, aby v péči o jeho kopyta pokračoval tak, jak je potřeba. 

Slíbil mi také, že za námi bude jezdit častěji (nechápu tedy v jakém intervalu se koně ošetřovali ostatním) než je jeho naplánovaná cesta a že mi Gase bude dělat sólo, přesně podle termínů a v intevalech, jak je potřeba. 

Od Gasova příjezdu byl první termín na kování domluven na pondělí 27.09.2021.

Pár dní před naším termínem měl ale kovář přijet dělat ostatní stájové koně a proto mě nepřekvapilo, když bylo kování přesunuto na dřívější termín a to pátek 24.09.2021. 

S pochopením pro několikadenní rozestup jsem přesun odsouhlasila a v pátek byla přesně na čas připravená na značkách.

První udivení přišlo, když jsem panu kováři musela osvěžit paměť v tom, co to je vlastně za koně a jaké má problémy. 

Následně mě pan kovář taktně poprosil, zda by Gas mohl jít až poslední, protože se další stájové majitelky obávají, že jeho speciální kování bude přiliš trvat a tak nechtějí čekat (v prvním ustájení jsem se opět po letech a v plné kráse setkala s tím, jak to u koní bohužel často chodí – nos nahoru, jsem ta nej, můj kůň musí jenom makat a pak celý zadýchaný stát v boxe a čekat až zase přijedu a budu chtít pracovat – ale o tom až asi někdy jindy). 

Opět jsem s pochopením souhlasila a šla Gase vykrokovat na jízdárnu, tak jako každý den. Naše krokování trvalo vždy 45-60 minut, dle potřeby a ten den jsem chození zkrátila, abychom pana kováře nezdržovali, ovšem když jsem přišla do stáje a jejich Veličenstva už odkráčely od svých koní, pan kovář mě opět poprosil, zda bychom Gase nenechali na původní termín v pondělí, tak jak bylo domluveno.

Volný čas by prý rád věnoval přípravě a zkoumáním RTG na jeho kování. 

Velmi zaraženě jsem nemohla nic než souhlasit.

 Neměl, ale mít Gasovo RTG načtené už dopředu na dnešní kování? Nebyl takhle náhodou se mnou před sedmi týdny u Gase v Praze a nekonzultoval s panem – původním-  kovářem návazný postup? 

Jasně buďme realisti a uvědomme si, že těch koní na starosti má (nejen)dobrý kovář asi spousty, takže to, že si nepamatuje diagnózu a stav koně,  kterého viděl, před sedmi týdne je možná v této branži pochopitelné, ale nebudu lhát, že jsem jakožto novomajitel, který se s poblematikou kovářů setkal možná tak v nějakém diskuzním fóru, nebyla maličko v šoku a uražená. 

Vás – ostřílené majitele koní a znalce kovářské sorty- ale už asi nepřekvapí, když Vám řeknu, že v ono pondělí mi od pana kováře přišla SMS, že mu nedovezli materiál a tak budeme muset kování přesunout na středu. 

A asi Vás ani trochu nepřekvapí, když Vám řeknu, že ve středu mi přišla SMS, že pan kovář přijet nemůže. 

A asi Vás už vůbec nepřekvapí, když mi následně napsal, ať se obrátím s kováním na původního pana kováře, že?

Zkrátka a dobře… byli jsme nahraný. S hysterií v hlase jsem se spojila s panem původním kovářem, který našeho současného kováře počestoval mnoha ne příliš lichotivými názvy, ovšem slíbil, že zkusí zajistit kolegu, který by byl ochotný a schopný se o Gase postarat. 

Jestli se dobře vzpomínám, náhradní pan kovář byl sto se Gase ujmout, naprosto souhlasil s postupem, ale čas měl až za tři týdny… 

Moje hysterie nabírala na obrátkách. Gas už doslova zakopával o špičky, mě v hlavě rezonovala věta ,,musíte striktně dodržovat termíny!“ což ve mě vyvolávalo panické představy, že Gasův stav nenávratně zhorším, nebo si něco se špatným pohybem udělá a můj strach umocňoval každý další telefonát, který i jasně říkal, že kováře na Gase v dohledné době jen tak neseženu… 

POZOR! Málem si odešel👋!

Přihlaste se k odběru novinek pomocí emailu! Budete získávat informace o nových článkách či speciálních nabídkách!

*Jak zpracováváme vaše osobní údaje naleznete zde.

Diskuze